pondělí 18. ledna 2010

Po dlouhé době


Tak sem zase píšu. Děje se toho tolik, že by byla škoda to nezaznamenat.
Víkend ve znamení nejmilejší návštěvy. Ještě v pátek večer jsme vyrazili na ples. Vzpomněl jsem si, jak jsme kdysi v Praze v Lucerně protančili celý večer spolu, jen my dva. Jak pak musela jít domů a já pak nazdařbůh a po uši zamilovaný bloumal ulicemi caput regni a vstřebával ten adrenalin. Teď jsme měli zase večer jen sami pro sebe, o x let starší a vlastně jiní. Vychutnával jsem si tu blízkost a každej dotek, byl to večer, kterýho si musím vážit.
V sobotu jsme vyrazili na výlet do zasněžený krajiny. Blbli jsme, popíjeli jsme cestou, udělali spoustu fotek a skončili na farmě u P. Chtěli, abysme u nich přespali, ale my nakonec ještě za pomocí busíku doputovali domů. Včera jsme vařili, jak pejsek a kočička, a po slavnostním obýdku vyrazili autem pomalu ku Praze. A teď je mi smutno.
Co se dělo minulý týden: v pátek zaspané ráno, úprk do Liberce, cesta do Turnova za horolezcem Josefem Rakoncajem, pak raut v Babylonu a odpoledne ve Františkově v hudební klubovně domu seniorů povídání s úžasnými starými lidmi, večer kvapík- vždyť se blížil ten ples ;)
Ve čtvrtek krásný slečny v ranním rychlíku, v libereckým muzeu kvůli nový výstavě, brouzdání v knihovně. Středa – úplně mimořádně v Lípě, pondělí a úterý – tradičně příšerný dny.
Dočetl jsem po mnoha a mnoha týdnech Pohrobky zla. Těžce jsem se prokousával začátkem, téma knihy mě moc neoslovovalo a když jsem se konečně začet, tak jsem na pár dní knížku zašantročil. V koupelně, to by jeden nevěřil. J Nakonec jsem četl, jak jen mi to únava a povinnosti dovolovaly. A stálo to za to. Bavilo mě to dokonce víc, než Dívka, která si zahrávala s ohněm. Teď jsem objevil zase v autě zašantročené Kafkovy povídky, ale ještě jsem se k nim pořádně nedostal.