Chtěl bych napsat něco veselýho, ale tenhle textík bude asi spíš smutnej, vzpomínací, stýskací. Dneska, 18. června, by se 93. narozenin dožil můj děda. Jenže umřel už když mi bylo osm let. Do tý doby jsem vyrůstal vedle něj, s babičkou a s ním.
Byl to úžasný člověk, skvěle by se na něj hodilo to anglické všeříkající "great". Se vším si uměl poradit a byl "bavič", člověk, který obvykle nechyběl u žádné místní společenské akce. Buď se podílel na její organizaci, nebo ji ještě častěji dokonce uváděl.
Chybí mi moc. Nejvíc ale myslím chybí celé rodině, ztráta člověka s takovou náturou se na nás všech myslím dost podepsala.
Moje nejstarší vzpomínky, jaké si vůbec dokážu vybavit, jsou vzpomínky na to, jak něco děláme s dědou. Jak mě veze na kole ze školky, jak jsme spolu na fotbale. Jak jedeme autem někam, nejspíš zase na fotbal :) Jak sedíme s babičkou v kuchyni u stolu a děda nám vypráví, co dělal za války. Jak mi koupil novou hokejku a zkoušel mě, jestli si jí všimnu. Čím víc jsem starší, tím víc si uvědomuju, že těch osm let s dědou, byl vlastně zlomeček, jen chvilka...Zažili jsme toho spolu dost, ale pořád to bylo málo, strašně strašně málo. Chtěl bych, abysme na sebe měli mnohem víc času, aby mi všechno stihnul říct. A já jemu.
Chtěl bych, aby byl u mých úspěchů i neúspěchů. Aby zhodnotil moje životní etapy. I když je to už tak dlouho, pořád mi hrozně moc chybí.
Doplněno 21.6.: PS. Dneska jsem náhodou zjistil, že 18. červen je nejen rodným dnem dědečka, ale také Paula McCartneyho...
 |
| Děda s babičkou (a já v dědově náruči) na vítání občánků |
 |
| S dědou o Vánocích v Praze |
 |
| A o Vánocích v Lípě |
 |
Děda za mlada. Portrét,
který mám moc rád |
 |
| Děda s babičkou - svatba |
 |
| Děda a jeho lokomotiva |
 |
| Děda s medvědem v Tatrách |
Žádné komentáře:
Okomentovat