Hodně mých příspěvků tady začíná spojením „Dneska jsem úplnou náhodou zjistil, viděl, našel…“ Tak abych dodržel tradici: Dneska jsem úplnou náhodou, když jsem se vrtal v Newtonu, narazil na jednu mojí starou glosu,.která vyšla v roce 2007 v MfD. Glosy sloužily ke komentování článků, které u nás v daném týdnu vyšly. Jeden článek se týkal i slonů v liberecké ZOO. Glosa vždy začínala malým úryvkem z daného článku a pak už jsem si moh dělat srandu. Takhle to vypadalo s těmi slony:
Každodenní rituál podstupují dvě samice slona bengálského v liberecké zoo. Jejich ošetřovatelé je ráno sprchují vodou z hadice.
Jestli se mě ještě někdy někdo bude ptát, čím bych chtěl být, budu říkat, že slonicí v liberecké zoo. Začínat každý den sprchou z hadice, prohlídkou a pedikúrou, to nezní vůbec špatně. A navíc jsou tu další klady. Slonice nemusí chodit do práce, neplatí daně. Nemají mobily, takže jim každých pět minut nikdo nevolá. Nemusí nikdy nikam spěchat. A když už někam jdou, tak na to mají hned čtyři nohy. Nemusí se s vozíkem prodírat uličkami v hypermarketech. Neutrácejí za drahý benzin. Můžou mávat chobotem jak chtějí, ale číst se stejně nenaučí. Takže tuhle glosu si nikdy nepřečtou a nebudou vědět, že si z nich dělám srandu. A psát taky neumějí, takže nikdy do redakce nepošlou žádnou stížnost.
Horší by bylo, kdyby jim to někdo vytroubil. Pamatovaly by si mě. Slonice sice nic neumí a nic nemusí, ale paměť mají jako slon.
Žádné komentáře:
Okomentovat