čtvrtek 26. července 2012

Dracula & H.O.C. & "diplomka"


V úterý akce T - v lesním divadle ve Sloupu na Draculovi.
Šokovalo mě, kolik tam bylo lidí. To se muselo hrát parádně, když tam byly takovýhle davy lidí.
Já tam byl snad víc než hodinu dopředu a už tou dobou se to tam slušně zaplňovalo. Přijet později, asi by už na mě nezbylo místo na lavičce.

Nechal jsem se odvézt zpátky, dost brzo. Pak jsem toho litoval.
Musím si dávat pozor na VČ, Aráj mi o víkendu v Bukovanech něco naznačoval a musel jsem mu dát za pravdu. Proto jsem litoval – že jsem se nechal od VČ zase ukecat.

Vyrazil jsem pak do mého zamilovaného „kiosku“, který jsem přejmenoval na HOC - Havana Outdoor Club :) Mám to tam fakt moc rád. Dějou se tam nevšední věci a vždycky tam někoho potkám, nebo se s někým novým seznámím. Přípomíná mi to pouliční bary na Kubě.

Slováci na návštěvě v CL. Večer vyrazili posedět a zrovna si k nim sedli takoví bambusáci. Nudný žvanilové, unešení ze síly vlastní glorioly, ve skutečnosti neexistující. Zoufalost sama. Bylo mi mladého slovenského páru líto.

Zato jsem přestal litoval sebe a odjezdu z divadla. Ke mně si totiž přisedla překrásná slečna z Litoměřic a probrali jsme kdeco – potkávání a poznávání nových lidí, cestování, rodiče atd. Můj večer v HOC („zajdu tam jen na chvilku“) se rázem protáhl asi do jedný hodiny ráno. Opravdu moc krásná, mladá, milá, zajímavá :)

Poslední zbytečky volnýho času teď věnuju „diplomce“. Původní nápad, že si zapíšu, o čem jsou příběhy ze tří povídkových knih od Borgese, se mi totiž neuvěřitelně rozlezl a celý materiál už má 15 stran ve wordu a to ještě nejsem ani zdaleka u konce.
V těch příbězích jsou desítky, možná stovky odkazů na reálie, u nás často naprosto neznámé, zejména hispanoamerické. A co víc, tyto odkazy jsou často klíčem k pochopení celého příběhu, Borges s těmito odkazy nešetří a téměř vždy tím něco sleduje. Nebýt internetu a možnosti gůglení, asi by mi zůstala utajena spousta zajímavostí z Borgese.
Až to budu mít, pověsím to tady, ať to případně poslouží někomu, kdo by se do Borgese také pustil. Podobně jako už dříve pomohly výpisky z Kafky na pobřeží. Navíc díky těmhle literárním sondám sem aspoň někdo občas zavítá. Ostatně část z výpisků ze zajímavé knihy Osamocení 12 je dodnes nejčtenějším textem tohoto blogu - ovšem nikoliv proto, že bych to tak hezky napsal, ale proto, že jsem tam zmínil zaklínací slůvko "ketamin" a popsal jsem, jak užití této halucinogenní nenávykové látky popisuje autor knihy Revazov a co se o něm dá najít na internetu. Rázem se počet návštěvníků blogu zdvojnásobil. Navíc je to mezinárodní označení, tak že se mi sem za ketaminem slézá skoro celý svět. (To musí být zklamání, když pak najdou text, který je v češtině).

Tím, jak se věnuju ve zbytkách času Borgesovi, tak jsem úplně zastavil další čtení. Není kdy. Jen před úplným usnutím brávám do ruky knižně vydaný komiks Berlín – město kamene, ale po dvou stránkách usínám :)

středa 25. července 2012

1 + 2 týdny T

Byla to intenzivní doba, od rána do večera. Tak hezká, že každý večer a ráno jsem se těšil na další nový den. Zapsal jsem si do bloku: „To je nádhera, život je ke mně milosrdný, dopřává mi krásné léto. Sice žádná exotika, ale velká dušesrdná dovolená. Milé letní okouzlení.“ 

Pondělí.
Tak suverénně si přisedla pod okno, u kterého jsem stál. A já byl odsouzen dívat se shora dolů a propíjet očima hlubokou soutěsku. „Je fakt, že se mi kluci většinou nedívají na nohy,“ řekla pak o něco později a já nevěděl, jestli to také není odsudek mých všetečných pohledů shora dolů.
Osudu díky za to, že jsem nevymýšlel žádné „hry“ a zabral si místo u stolu, o které mě mohla připravit praktikantka, o níž jsem nic nevěděl. Týden T mohl být klidně týdnem bez T. Díkybohu, že je to tak, jak to je.

Úterý.
Doma mě zdrželo zasílání CV a ukázek práce pro paní I.B. A když jsem dorazil, už místo mě trůnila praktikantka. Naštěstí rychle vyklidila pozici. Divný den. Musím míň mluvit. Šprtka.

Středa.
Nic jsem si nezapsal.

Čtvrtek.
Spolu autem až do Hamru. Tam pokus o reportáž, pak s V.Č. do LBC, schůzka Loportem v restauraci ZOO. Nepříjemná baba, ale plácli jsme si. Zpátky vlakem. Otravná restaurace na LBC nádraží. Ta, co tam bývala dřív celá léta, to byla špeluňka, pajzl, ale nehrála si, že je něco víc. A na to, jaký to byl pajzl, tam obstojně vařili. Teď je tam něco, co si hraje na něco lepšího, na něco nóbl, ale obsluha doslova trapná a jídlo hrozný. Ble, ble a ble a ble, tam už víckrát nepůjdu.

Pátek
Minilekce maďarštiny.
Noc z pátku na sobotu: až po uši.

Pondělí
Bolístka. S někým si volala a pak se někam těšila.

Úterý
Jako by mi chtěla vynahradit bolístku. „Že je ti tu tak hezky hlavně kvůli mně?“
Odpolko – měla zase trable kvůli textu, do kterýho vrhla všechno svý nadšení. Tak jsem napsal „malé povzbuzení“.
Potom: Ty už jdeš? Počkáš na mě? Společně jsme se takhle trousili myslím už v pátek.
Až po uši - pořád to platilo.

Středa, Čtvrtek, Pátek
Nestihl jsem si moc zapsat, ale během těch dnů padl mimo jiné společný obídek. Řekla taky: „Nechci, abys byl smutný.“
Nejsem. Ale nevím, co bude.

úterý 24. července 2012

Descanse en paz, o mejor aún, descanse en libertad

Odpočívej v pokoji, nebo ještě lépe, odpočívej ve svobodě.


Nikdo by neměl zemřít dříve, než dosáhne svých snů o svobodě.
(Yoani Sánchez, www.desdecuba/generacey)


ČTK
Známý kubánský disident Oswaldo Payá zemřel při autonehodě

Havana - Jeden z nejznámějších kubánských disidentů Oswaldo Payá zemřel v neděli při automobilové nehodě ve východokubánské provincii Granma. Vyšetřování nehody pokračuje, kubánská opozice však podle serveru elpais.com spekuluje i o vraždě. Payá strávil desítky let bojem proti komunistickému režimu vedenému bratry Fidelem a Raúlem Castrovými. Dvakrát byl nominován bývalým českým prezidentem Václavem Havlem na Nobelovu cenu za mír.

Jeho úmrtí vyvolalo v Česku soustrastné reakce. Přišla například od havlovské organizace Forum 2000, která jej zvala pravidelně na svoje výroční konference. "Oswaldo Payá však nikdy nedostal od kubánské vlády povolení vycestovat ze země. Rádi bychom vyjádřili upřímnou soustrast a podporu celé rodině," uvedlo Forum 2000 na svém webu. Hodlá sledovat vyšetřování nehody.

Zpráva hluboce zasáhla také biskupa Václava Malého. "Rád vzpomínám na setkání s ním při mé návštěvě na Kubě v roce 2003. Velice jsem si ho vážil jako významného, hluboce věřícího a neohroženého muže, který dodával svému okolí naději a sílu zaujímat pevné občanské postoje odvahy k pravdě," uvedl podle České biskupské konference Malý. Zdůraznil, že i nadále stojí na straně obhájců lidských práv.

"Bude to mít velký, nepředstavitelný dopad, je to velice strašná chvíle," citoval server lainformacion.com reakci disidentovy sestry Marlene Payáové.

Dcera zemřelého opozičníka Rosa María Payáová podle serveru elpais.com pro různá média uvedla, že jejímu otci chtěl někdo ublížit a že to nyní skončilo jeho smrtí. Podobná podezření mají mimo jiné také někteří kubánští opozičníci. Čeká se však na výpovědí dvou spolucestujících, kteří nehodu přežili, a na celkové výsledky probíhajícího vyšetřování.

Nehoda se stala kolem 14:00 místního času v místě La Gavina, když byl Payá se třemi spolucestujícími na cestě z Havany do města Bayamo. Podle dosavadních výpovědí svědků ztratil řidič kontrolu nad vozidlem a narazil do stromu. Druhou obětí nehody byl podle europapress.es i Kubánec Harold Cepera. Další dvě osoby z celkem čtyřčlenného osazenstva vozu sedmadvacetiletý Španěl Ángel Carromero a také sedmadvacetiletý švédský politik Jens Aron Modig byly podle serveru lainformacion.com se zraněními převezeni do nemocnice ve městě Bayamo.

Rodina disidenta se vydala do města Bayamo, aby identifikovala jeho tělo.

"Tato neděle se stala dnem smutku. Hrozná tragédie pro jeho rodinu a ztráta pro opoziční hnutí," uvedl předseda Kubánské komise pro lidská práva a národní usmíření (CCDHRN) Elizardo Sánchez, který je podle agentury AP v podstatě mluvčím malé kubánské opozice. "Byl to výrazný vůdce. Věnoval roky svého života boji za demokracii," dodal.

Dlouholetý katolický disident Payá, držitel Sacharovovy ceny Evropského parlamentu z roku 2002, se snažil změnit totalitní režim nenásilnou a ústavní cestou. V roce 1999 také obdržel cenu Homo Homini společnosti Člověk v tísni. V lednu 2003 navštívil též ČR a setkal se tehdy s Havlem.

Šedesátiletý Payá byl pro svou důslednou obhajobu lidských práv neustálým terčem represí havanského režimu. Byl mnohokrát zatčen a vyslýchán, na jeho dům opakovaně zaútočily davy organizované politickou policií.

neděle 8. července 2012

Osvaldito a zahrada

Když se náš "číčon" Osvaldito učil před pár lety chodit na zahradu, chvíli to trvalo, než aspoň trochu pochopil, co může a nemůže. Ještě jako kotě třeba utekl k nedalekým železničním tratím právě v době, kdy tam projížděl jeden vlak za druhým, ale to mu nevadilo, stejně se nechtěl nechat chytit. I dneska si na zahradě pořád dělá, co se mu zlíbí. Ale mám pocit, že jedna věc se přeci jen změnila: že to tam začal mít rád a že ho baví, když tam má nějakou společnost. Dříve se často vydával na průzkumy okolních zahrad a teritorií a co se děje u nás, tomu nevěnoval žádnou pozornost. Teď už je takovej společenštější. Možná jednou bude jako naše legendární Lucka, která to na zahradě milovala. Když se jí doma řeklo "Jedeme na zahrádku", tak se mohla štěstím zbláznit.


Žena v kleci


Knihovna mi asi před dvěma týdny e-mailem oznámila, že mi drží další rezervaci. Knížek, který jsem si „pojistil“ rezervací, je průběžně docela hodně. Často se ale stává, že se žádná z rezervací dlouho neobjeví, a pak najednou nastane týden, ve kterém skoro každý den chodí z knihovny upozornění, že další a další knihu už mám připravenou. Jednou z těch, která se ke mně dostala v takovém velkém houfu, je také detektivka Žena v kleci od dánského autora Jussi Adlera Olsena. Nevýhoda systému, kdy si něco zarezervuju, a dostanu se k tomu třeba až po čtvrtroce, je v tom, že když už tu knížku držím v rukou, vůbec si už nepamatuju, proč jsem si ji vlastně zarezervoval. Co mě na ní tak zaujalo?
A to jsem netušil ani v případě Ženy v kleci. Mohl jsem se jen domnívat, že mě zaujala jako další severská detektivka, které jsou teď hodně v módě. Jistý jsem si tím ale nebyl. Tahle módní vlna mi totiž už spíš leze krkem, svezlo se s ní i spoustu podprůměrných knih, myslím, bohužel. Člověk aby byl teď při výběru detektivky opatrný jak při průchodu minovým polem.

středa 4. července 2012

Moje zaspaná premiéra

Kdysi jsem míval v práci kolegyni, Miladu, které jsem hodně věřil. Potom mě ale hodně moc zklamala a teď už nějaký čas doufám, že se s ní už nikdy nepotkám.

A dneska nad ránem se mi nabourala do snu. Zdálo se mi, že jsme spolu připravili divadelní představení pro dva herce, že se blížila premiéra, ale já jsem se vrátil odněkud hrozně unavený, usnul jsem a tu premiéru, kde jsem měl vystupovat, jsem zaspal. A pak jsem v tom snu viděl mámu, která mě v reálu vždycky děsí tím, jak všude na potkání každému vypráví detaily ze života jiných členů rodiny, a v tom snu máma obcházela takový ty lidi, co je moc nemusím, a říkala jim: Chápete to? On se nedostavil na představení s Miladou?!!! A na to jsem se probudil. Hrůzou :)