- před usnutím se snažím louskat Ortenovu Modrou knihu. Ale
je to proces na delší dobu. Přečtu vždy stránku dvě a už mi víčka padají jakoby
stahovaná olovem. Z knihy trčí desítky samolepicích barevných
papírků-záložek. Označení míst, ke kterým se chci vrátit. Ale není jich už moc?
Nevím. Ty záložky jsou ponejvíc žluté, dvě jsou sytě růžové, jedna oranžová. A
pak že Modrá kniha! :)
- pár
přátel se na facebooku radovalo, když Český rozhlas ohlásil, že bude na
pokračování vysílat dramatizaci Nemesis od Nesbøho. Četl jsem knižní předlohu a
ještě předtím i jinou jeho knihu – Lovci hlav – a ani jedno mě ani trochu nenadchlo
a nebavilo. Lovci hlav vůbec. Nemesis byla aspoň trochu napínavá, ale stejně
jako první dílko prázdná jak opuštěná tržnice. Zapřísáhl jsem se, že od Nesbøho
si už vůbec nic nepřečtu. A zatím nehodlám slevit. Ale tu rozhlasovou
dramatizaci poslouchám. Ale jen na jedno ucho, jako zvukovou kulisu
k nějaké jiné činnosti.
-
starý dobrovolný hasič, kterého jsem potkal u dopravní nehody, říkal, že mě
sleduje už od doby, „kdy jsi byl ještě v Liberci“, a něco, co jsem psal
(politické tahanice v Urob), se mu nelíbilo, tak si to se mnou vyříkal,
ale tak velmi upřímně, od plic, ne ve zlém, prostě to chtěl ze sebe za každou
cenu dostat. Tak se s tím na mě vytasil, na krajnici rychlostní komunikace mezi
Borem a Svorem, kolem nás svištěly kamiony jeden za druhým, obrovský lomoz,
fučelo to a v tom jsme na sebe hulákali a zastávali své postoje. A na
konci jsem měl pocit, jako by se z nás stali přátelé. Tam u silnice.
-
jedna malá radůstka: „U Zlaté lípy se teď hostů ptají: Což takhle dát si chřest?“ Vzniklo to podle informací od lidí, o lidech a pro lidi, které mám moc
rád. A návštěvu hostince, ležícího přímo u silnice na Liberec, vřele
doporučuji. Je to tam parádní, velkorysé a vaří opravdu skvostně. Jedl jsem tam
už ledajaké laskominy, ale na jednu z nich nemůžu pořád zapomenout - domácí
mrkvový koláč, specialita paní domácí. Bože, ten byl k sežrání. Mňam :)
-
dostal jsem jako dárek od Uxelatsyrc několik krásných sad skleniček, včetně
těch, které mají speciální „rýhu“, ve kterých víno prý nějak dobře „oxiduje“ a
je tak možné si ho lépe vychutnat. Nezkoušel jsem to. Nevěřím tomu ani za mák,
ale vypadá to fešně.
-
autorka šperků s kočičím jménem…hezká ;)
- jiná
radůstka: "Muž jihu". Dílem návrat do gymnaziálních let, dílem poklona někomu, kdo toho
v našem oboru docela dost vykonal. Po dlouhé době jsem se dostal žánrově
k něčemu jako medailon. To se mi určitě zase další dobu nepoštěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat