Tajný život včel

Je to tanec nad sladkou propastí červené knihovny. Je to jako nůž, který má jedním tahem zaříznout více problémů. Což se mu podaří, ale v žádném z nich nepronikne tak hluboko, aby způsobil dosud nepoznané.

Na druhou stranu je z něj cítit upřímná úcta k předloze. Upřímná úcta k příběhu a vyprávění.

Je tu zvláštně minimalistický výkon Dakoty Fanning, nejkrásnější v neverbálních projevech. A je tu naopak Queen Latifah, která tíhu toho verbálního unáší.

Duše, které mají rády silné příběhy se vzlety a pády, prostoupené průniky životní moudrosti, budou navýsost spokojené. Možná budou marně potlačovat nějakou tu slzu. Možná si na konci řeknou, to byla krása! A půjdou si zakouřit, aby si samy pro sebe lépe utřídily vjemy a dojmy. Tak jako já, když jsem viděl film Tajný život včel (Secret Life Of Bees).

Jak jsem fotil svou oblíbenkyni

Mám rád nečekaná setkání

Teprve ve chvíli, kdy jsem začal psát tenhle text, jsem prostřednictvím Newtonu zjistil, že vzpomínky, které si chci připomenout, jsou bez pár měsíců staré už deset let. Nemyslel jsem, že je to už tak dlouho.

A nevzpomínal bych na to, nebýt nedávného nečekaného setkání. Bylo 14. června, byl jsem ten den v Praze a když jsem se vrátil, vyrazil jsem navečer ještě vlakem do Starých Splavů.