Následující
řádky nejsou nic jiného, než výsledky, které přinesla samouka, vyvstávající z Pošetilé družičky,
část druhá.
Jestli tak jako já...
čtvrtek 30. července 2015
O šlemilovi, nyvých očích, staré slonovině a červených korálech
Ani už přesně nevím, kdy to začalo, ale od jisté doby se
snažím každou právě čtenou knížku využít i jako prostředek k rozšíření obzorů
i slovní zásoby. Co neznám nebo nepoužívám, si zapíšu a pak to konfrontuji s vyhledávačem
na netu s cílem dozvědět se o dané věci něco více nebo objevit podobná či
jiná využití.
Vyhledávač Google je v tomhle nedocenitelný pomocník a
internet neuvěřitelně bohatá studánka.
Vůbec si neumím představit, jak bych
tuhle svojí chuť po poznání nového ukájel třeba před třiceti lety nebo dříve. Možná bych po víkendech dojížděl do Prahy a ve studovnách Klementina se bořil
do těch největších encyklopedií.
Představa, že si jednotlivé dílky této mojí knižní samouky
zaznamenám právě tady na blogu, mě neopustila. Už jsem to v minulosti párkrát
udělal a pořád mě to láká.
úterý 28. července 2015
Pošetilá družička
Během pár dní v červnu jsem přečetl malou drobnou
knížku s takovým prachobyčejným, možná až podivínským názvem „Pošetilá
družička“.
Když se mi dostala do ruky, v duchu jsem spekuloval,
zda to chtělo velkou odvahu nakladatelovu, pustit se do vydání knihy s titulem,
který možná v dnešní době vůbec nezaujme.
Když jsem si knížku půjčoval v knihovně, „visela“ už
sice v počítačové databázi knihovny, ale v regálech jsem ji nenašel.
Tak jsem poprosil o pomoc paní knihovnici a ukázalo se, že knihovna knížku
teprve „uváděla do provozu“, zaznamenala ji do databáze, ale ještě ji ani
nestačila umístit do regálu. „Jste úplně první, komu se dostává do ruky,“
pravila knihovnice, když mi ji donesla ze zázemí, kam nepovolaní nesmí. Zdálo
se mi, že si mě přitom prohlíží a představoval jsem si, jak jí hlodá v hlavě
červík, jenž si tam vykusuje chodbičku a donutí tak nervové vlákno, aby si
položilo v duchu otázku: Co to je ksakru za podivína, který se tak zajímá
o něco, co se jmenuje Pošetilá družička.
neděle 4. srpna 2013
V zátiší, v jurtě, v pohodě
"Na druhém nádvoří
létají čápi
posedí na věži
očistí peří
Že to, co nehoří
stejně nás trápí
Že na tom záleží
čemu sám věříš
Být čápem roztáhnu perutě
a kdeže jsou včerejší
rána..."
(Zhasni, úryvek z písně Na
druhém nádvoří
Úžasný rozpálený den a noc v Lesním zátiší. Noční
finále s kytarou, které mě vracelo o dvacet let zpátky. A taky malé pobláznění,
které má své kořeny v Podolí, Vápencová ulice, Praha 4. A taky milá slečna
organizátorka. A strašně mě bavilo potkávat se s lidmi, s kterými se
znám z úplně jiného prostředí. Najednou jsme měli něco společného. Poprvé
v životě jsem stál, seděl, konverzoval i odpočíval v jurtě.
středa 31. července 2013
Tajný život včel
Je to tanec nad sladkou propastí červené knihovny. Je to jako nůž, který má jedním tahem zaříznout více problémů. Což se mu podaří, ale v žádném z nich nepronikne tak hluboko, aby způsobil dosud nepoznané.
Na druhou stranu je z něj cítit upřímná úcta k předloze. Upřímná úcta k příběhu a vyprávění.
Je tu zvláštně minimalistický výkon Dakoty Fanning, nejkrásnější v neverbálních projevech. A je tu naopak Queen Latifah, která tíhu toho verbálního unáší.
Duše, které mají rády silné příběhy se vzlety a pády, prostoupené průniky životní moudrosti, budou navýsost spokojené. Možná budou marně potlačovat nějakou tu slzu. Možná si na konci řeknou, to byla krása! A půjdou si zakouřit, aby si samy pro sebe lépe utřídily vjemy a dojmy. Tak jako já, když jsem viděl film Tajný život včel (Secret Life Of Bees).
Na druhou stranu je z něj cítit upřímná úcta k předloze. Upřímná úcta k příběhu a vyprávění.
Je tu zvláštně minimalistický výkon Dakoty Fanning, nejkrásnější v neverbálních projevech. A je tu naopak Queen Latifah, která tíhu toho verbálního unáší.
Duše, které mají rády silné příběhy se vzlety a pády, prostoupené průniky životní moudrosti, budou navýsost spokojené. Možná budou marně potlačovat nějakou tu slzu. Možná si na konci řeknou, to byla krása! A půjdou si zakouřit, aby si samy pro sebe lépe utřídily vjemy a dojmy. Tak jako já, když jsem viděl film Tajný život včel (Secret Life Of Bees).
středa 3. července 2013
úterý 2. července 2013
Mám rád nečekaná setkání
Teprve ve chvíli, kdy jsem začal psát tenhle text, jsem
prostřednictvím Newtonu zjistil, že vzpomínky, které si chci připomenout, jsou
bez pár měsíců staré už deset let. Nemyslel jsem, že je to už tak dlouho.
A nevzpomínal bych na to, nebýt nedávného nečekaného
setkání. Bylo 14. června, byl jsem ten den v Praze a když jsem se vrátil,
vyrazil jsem navečer ještě vlakem do Starých Splavů.
pátek 28. června 2013
Krása ve dvou lidech
Aner Shalev |
„Miluju krásu. Ve slovech. V lidech. V matematických
idejích. V květinách. V gestech. V ženách. V listech stromů.
V otázkách bez odpovědi. V pohybech mraků. Ve dvou lidech, kteří si
najednou porozumí bez zbytečných slov.“
čtvrtek 27. června 2013
Proevropská aktivita samiček
Zaujalo mě. Hlavně ten závěr. Je to z tiskové zprávy o hnízdění černých čápů od AOPK.
Používání plastových kroužků s unikátním kódem, který je čitelný silným dalekohledem na velkou vzdálenost bez vyrušení čápa, přináší velmi zajímavé výsledky. Ukázalo se, že se čáp může v dospělosti usadit ve hnízdě ve kterém přišel na svět, ale také třeba 400 km daleko v Německu. Zdá se, že do světa se vydávají spíše samičky, zatímco samci se usazují blízko rodného hnízda, většinou několik desítek kilometrů daleko.
Používání plastových kroužků s unikátním kódem, který je čitelný silným dalekohledem na velkou vzdálenost bez vyrušení čápa, přináší velmi zajímavé výsledky. Ukázalo se, že se čáp může v dospělosti usadit ve hnízdě ve kterém přišel na svět, ale také třeba 400 km daleko v Německu. Zdá se, že do světa se vydávají spíše samičky, zatímco samci se usazují blízko rodného hnízda, většinou několik desítek kilometrů daleko.
středa 26. června 2013
Když se sejde Dixi(e)land :)
Vyfoceno v sobotu 22.6. na Skelné Huti v Ralsku....úplnou náhodou. Šel jsem jen okolo a nedalo mi to :)
úterý 25. června 2013
Srdcovka 013 - Vjeršina - Vrchol
Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.
V červenci roku 1980 mi byl rok a půl. Tehdy mě v Praze děda
předal do opatrování letušce a vyslal mě na mojí první cestu letadlem. Do
Moskvy. Začátek jako hrom :)
Nepamatuji si z toho samozřejmě vůbec nic. Doma se
pouze traduje historka, kterou pak měla údajně vyprávět ta letuška po přistání
mámě, která si mě přišla vyzvednout: že prý mě vzala ukázat do kabiny pilotům a
když jsem viděl jejich palubní desku s mnoha přístroji, začal jsem se po
ní prý natahovat ručičkou a říkal jsem pořád dokola: ťik ťak – ťik-ťak…A taky
jsem prý na cestujících žebral bonbóny.
V Moskvě tehdy právě probíhala letní olympiáda. Její maskot
– olympijský medvídek Míša – v gumové podobě provázel celé mé dětství,
tehdy jsem si ho odtamtud přivezl.
Ale kromě olympiády v té době Moskva žila ještě jednou
věcí. A to bylo úmrtí a pohřeb Vladimíra Vysockého. Někdo, koho jsem měl začít
vnímat teprve za pár let, odešel.
Vysockij mě okouzlil už jako malého kluka. Máti domů donesla
nějaké nahrávky a já se od toho nemohl odtrhnout. Pak mi o něm vyprávěla. A o Okudžavovi.
Ty nahrávky pak šly z ruky do
Vladimír Vysockij |
U nás jsou dva specialisté na Vysockého. Překladatel Milan Dvořák a samozřejmě mistr Nohavica,
který pro popularizaci Vysockého u nás udělal možná ze všech nejvíc…
Tuhle srdcovku – Vjeršinu, Vrchol – jsem znal nejdřív v Nohavicově
české verzi. Originál jsem si pouštěl až z Youtubu. Je potřeba uznat, že v Nohavicově
podání ta píseň ze svýho kouzla neztratila ani Ň, naopak – mám pocit, že tohle
je ten občasný případ, kdy žák překoná svého mistra :)
Takže kromě originálu, přikládám nahrávku Nohavicovy verze a kvůli
značce „Vysockij“ také Okudžavův famózní song o fenoménu VV v česko-ruském
podání Nohavici a Žany Bičevské.pondělí 24. června 2013
Těsný pocit uvnitř
Kluci, holky a Stodůlky. Představte si obrovský prosklený
komplex s plochými střechami, na kterých jsou umístěné obří cedule se
značkami jednotlivých nadnárodních komplexů. Když se tady otočíte na patě tři
sta šedesát stupňů dokola, neuvidíte nic spojeného s přírodou. Jen obří
office stavby, rychlostní komunikaci, vchod do metra a celé stavební lány
s bagry a jeřáby. Proč nejsou vidět okolní kopce? Kde jsou louky, kde je
něco zeleného (a nemyslím tím malý pruh trávy, před obřím betonovým vjezdem do
podzemních garáží)?
Je obrovské vedro ale nikde v okolí tohoto
kancelářského monstra nepotkáte nikoho jen v šortkách a v tričku.
Všichni páni mají dlouhé kalhoty a košile a na hrudi se jim houpá na klíčence
zavěšená elektronická karta. Tady nepracují desítky lidí, ani stovky. Tady jich
denně projdou tisíce.
A do toho přijde chlap, sice jako stolová hora, ale
s fóbií z prostor s velkým počtem lidí. V šortkách a s
rozhalenou košilí na tričku. Miluje přírodu a pohled na okolní kopce mu dodává
sílu dělat víc.
Připadá si trochu jako Otík z Vesničky střediskové, když měl jít do
Prahy. On se do Prahy rád vrací, ale ve Stodůlkách by nepřežil. Jasně, zvyknout
se dá na všechno, ale život je dost krátký na to, aby se komplikoval volbou
proti vlastnímu přesvědčení. (13/06/)
pondělí 17. června 2013
Liberty Meadows - Ráj
Nový přírůstek do knihovny. Posledních pár let spíš využívám
výhod knihoven, než že bych obléhal knihkupectví. Takže přírůstky do vlastní
knihovny jsou hodně vzácné, většinou spojené s Vánocemi nebo narozkami,
tedy dárky od někoho druhého.
Jenže taky tu je kamarádka Z. Paní knihkupkyně. Čas od času
přijde a řekne: „Už sis u mě dlouho nic nekoupil nebo neobjednal.“ A já řeknu:
„No, to máš pravdu. To bych měl napravit!“ A sám pro sebe si říkám, že bych si opravdu
měl radost udělat.
A přesně tak to bylo s aktuálním novým přírůstkem. Z.
mi mou objednávku donesla minulý týden v úterý nebo ve středu.
Jmenuje se Liberty Meadows – Ráj a je to komiks. Takže
radůstka pro jednu mou literární slabost. Poslední komiks, který jsem četl, byl
myslím Berlín, město kamene. Svoje dojmy
z něj jsem popsal tady, ale teď pár dojmů z Liberty Meadows,
jehož autorem je Američan (jihokorejského původu) Frank Cho.
neděle 9. června 2013
Ibn Gabirol: Slova a porozumění
"Slova jsou na jazyku,
porozumění je v srdci,
modlitba v těle
a soustředění v duchu."
(Šlomo Ibn Gabirol, židovský básník a metafyzik, žijící ve Španělsku v 11. stol.)
porozumění je v srdci,
modlitba v těle
a soustředění v duchu."
(Šlomo Ibn Gabirol, židovský básník a metafyzik, žijící ve Španělsku v 11. stol.)
čtvrtek 6. června 2013
Drobky z posledních dní
- před usnutím se snažím louskat Ortenovu Modrou knihu. Ale
je to proces na delší dobu. Přečtu vždy stránku dvě a už mi víčka padají jakoby
stahovaná olovem. Z knihy trčí desítky samolepicích barevných
papírků-záložek. Označení míst, ke kterým se chci vrátit. Ale není jich už moc?
Nevím. Ty záložky jsou ponejvíc žluté, dvě jsou sytě růžové, jedna oranžová. A
pak že Modrá kniha! :)
- pár
přátel se na facebooku radovalo, když Český rozhlas ohlásil, že bude na
pokračování vysílat dramatizaci Nemesis od Nesbøho. Četl jsem knižní předlohu a
ještě předtím i jinou jeho knihu – Lovci hlav – a ani jedno mě ani trochu nenadchlo
a nebavilo. Lovci hlav vůbec. Nemesis byla aspoň trochu napínavá, ale stejně
jako první dílko prázdná jak opuštěná tržnice. Zapřísáhl jsem se, že od Nesbøho
si už vůbec nic nepřečtu. A zatím nehodlám slevit. Ale tu rozhlasovou
dramatizaci poslouchám. Ale jen na jedno ucho, jako zvukovou kulisu
k nějaké jiné činnosti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)